Nevýhody „standardních“ biotestů (ryba, dafnie, řasa)

Ryba Dafnie Řasa

Metody stanovení toxicity vod, které se u nás rutinně používají (zejména biotesty na rybách, perloočkách a semenech hořčice bílé), mají četné nevýhody. Vzhledem k omezenému počtu jedinců použitých v testu jsou statisticky málo spolehlivé, jejich vyhodnocení je značně subjektivní, testovací organismy je třeba množit a udržovat v definovaném fyziologickém stavu, takže k provádění testů je nutný speciálně školený personál.

Rybí test je v mnoha zemích silně kritizován ochránci zvířat, kteří mají námitky proti etické stránce této metody.

Například:

Nadace na ochranu zvířat se 17.05.2004 připojila k petiční akci Evropské koalice pro zastavení pokusů na zvířatech (ECEAE). Petice byla vyhlášena za účelem zřízení samostatného fondu, který bude sloužit ke včasnému vývoji a validaci metod testování toxicity chemických látek bez použití zvířat. Testy na zvířatech jsou kruté, neopodstatněné a nelze podle nich spolehlivě předpovídat škodlivost chemikálií pro lidi. Vývoj nezvířecích alternativ k testům na zvířatech a jejich rychlé zavedení do praxe se musí stát prioritou. Evropský fond pro testování toxicity bez použití zvířat je nezbytným krokem v tomto postupu.

Na toto téma viz :
Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona č. 162/1993 Sb., zákona č. 193/1994 Sb., zákona č. 243/1997 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 30/1998 Sb. a zákona č. 77/2004 Sb.

Hlavním nedostatkem současných biotestů je však dlouhý čas nutný k zjištění výsledků (24–96 hodin). Při ekologických haváriích se proto může kontaminace během doby testování toxicity rozšířit na rozsáhlé území a dojde k velkým ekologickým i ekonomickým škodám. Minimalizace času nutného k určení toxicity různých materiálů je žádoucí i v mnoha dalších případech; například zbytečně dlouhé skladování velkého množství podezřelého odpadu do té doby než je známa jeho případná toxicita přináší problémy a finanční ztráty.

Biotesty založené na mortalitě mají nutně diskrétní charakter, tzn. že poskytují jen odpověď typu ano/ne, která neumožňuje jemněji kvantifikovat slabší toxický účinek a už vůbec ne eventuální stimulaci. Používán je termín letální koncentrace LC.

Další nevýhodou všech původních toxikologických biotestů je, že využívají eukaryotické organismy, takže xenobiotika a kontaminanty preferenčně působící na prokaryota, která tvoří základ trofické pyramidy vodních ekosystémů, mohou uniknout pozornosti.